Jak růst v manželské lásce

Co si myslíte, co je cílem, smyslem, nebo ještě lépe pointou našeho manželství?

Odpovědí bychom měli mnoho, ale nejčastěji bychom řekli, že udělat šťastným svého manžela, manželku. Jak toho dosáhnout?

Nejzákladnější je vzájemná úcta. Způsob, jak se k sobě chováme a povídáme si nejen na veřejnosti, ale především v soukromí.

Lednové téma je nabídkou zamyslet se, jak bych mohl vylepšit naši manželskou komunikaci já. Nehledejme chyby, které dělá můj manžel, manželka, ale hledejme rezervy, které máme my sami.

Cestovatel Pavel Barabáš, který navštívil vícero domorodých kmenů v různých koutech světa, jednou řekl, že můžeme umět i deset jazyků, dokonce můžeme hovořit i řečí těchto kmenů, ale jestli ti lidé necítí, že si jich vážíme, nepřijmou nás.

Bez pokory a úcty k nim si s nimi neporozumíme...

Úcta k partnerovi je základním předpokladem dobré komunikace mezi manžely.

Jak je to s komunikací v našich rodinách? Povídáme si s úctou? Je naše domácnost "italská", nebo naopak často "tichá"? Povídáme si ještě vůbec? Odborníci na manželské vztahy tvrdí, že nejčastějším problémem v dnešních rodinách je špatná komunikace.

Znamená to, že manželé si spolu buď nepovídají, nebo komunikují nesprávně. Možná vás překvapí výsledek jednoho testu. Průměrní manželé si spolu povídají méně než 30 minut za týden. Komunikace v některých rodinách se zužuje jen na pokyny, které zabezpečují chod domácnosti. Jedna manželka poslala do psychologické poradny dopis, ve kterém píše: "Můj manžel si se mnou nepovídá. Jen sedí, večer co večer si čte noviny nebo sleduje televizi. Když se ho na něco zeptám, jen něco zamumlá. Někdy ani to ne. Potřebuje jen hospodyňku a někoho, s kým by se vyspal. Jsou chvíle, kdy se divím, k čemu se ženil." Může být víc důvodů, proč tento muž se svou ženou nekomunikuje. Možná si však ani neuvědomuje, jak důležitý je rozhovor pro jeho manželku. A to odborníci radí manželům týdně spolu propovídat při práci, při zábavě, sportu nebo jen tak i 15 hodin.

Komunikujeme většinou tak, jak jsme to viděli u svých rodičů. Bylo to vždy správně? Co bylo pěkné, převezměme, co ne, napravme. Vzpomeňme si na čas, kdy jsme spolu chodili. Poznávali jsme se, hodně jsme hovořili o společných zájmech a plánech. Po svatbě se tato témata vyčerpala a zevšedněla. Přibyly nové starosti a v rozhovorech se začala objevovat vážná i problémová témata. Na příjemné debaty jako by nezůstával čas. A člověk je pro svůj život velmi potřebuje.

Rozhovory mezi lidmi se uskutečňují na různých hladinách.

1. Hladina - o samozřejmostech

2 Hladina - o jiných lidech a věcech

3. Hladina - své názory a hodnocení

4. Hladina - co cítíme

5. Hladina - potřeby v citové a duchovní oblasti

Čím vyšší je hladina komunikace, tím je vyšší porozumění, ale i vyšší možnost neporozumění, odmítnutí. Hladiny 1, 2 jsou velmi plytké/mělké formy komunikace. Vztahy se budují jen na hladinách 4, 5. Je to jako s výstupem na hory. Jak stoupáme na vysoký vrchol, cesta může být namáhavá i nebezpečná, ale výhled stojí za to.

Dale Carnegie říká, že lidé nás vnímají podle čtyř kritérií: jak vypadáme, co děláme, co říkáme a jak mluvíme. Toto setkání nabízí podněty, jak mluvit tak, abychom si co nejvíc porozuměli.

Zásady dobré komunikace

Je velmi důležité mluvit sám za sebe. Je třeba říct, co cítím JÁ. Používání druhé osoby TY vede k obviňování a hádce.

Když použiji slovo TY, vyjadřuji se agresivně. Když mluvím za sebe (JÁ) a řeknu svůj názor, který může být negativní, neprovokuji a neurážím.

Rozdíly mezi mužem a ženou se projevují i v komunikaci. Jazyk muže a ženy je odlišný. Muž je zvyklý vyjadřovat se přímo, žena nepřímo. Například maminka přijde do dětského pokoje a zoufale konstatuje: "Máte tu ale nepořádek!" Když přijde po hodině a zlobí se, že chlapci neuklidili, oni se brání: "Vždyť jsi nám nepřikázala uklidit!" Odkaz mužů ženám: "Naše milé ženy, požádejte nás, o co chcete. Musíme si ale ujasnit následující: Jemný náznak nefunguje! Nápadný náznak nefunguje! Jasný náznak nefunguje! JEDNODUŠE TO ŘEKNĚTE!" (Allan a Barbara Peasovi). Další rozdíl je v tom, že většina žen má ve zvyku v oblasti citů zveličovat. Jestli muži toto zveličování berou doslova, pochopitelně si potom nerozumějí. Jestli muž nemá o čem mluvit, mlčí. Žena si to zase vysvětluje nesprávně, že ji muž nemá rád, že mu na ní nezáleží. Opět je to neporozumění cizímu jazyku. Jestli si chceme, muži a ženy, rozumět, musíme se učit jazyk toho druhého, abychom porozuměli, jak se cítí.

Velmi důležitou úlohu hraje čas, místo a nálada mezi povídajícími. Manželé by si měli najít čas na příjemné rozhovory. Aspoň čtvrť hodiny denně. Může to být například posezení při kávě nebo krátké procházky do přírody, příjemně by mohlo být i u společného stolování. Dobré je takzvané pravidlo desáté hodiny (z programu Manželské večery). Doporučuje se po desáté večer už neřešit vážné problémy. Každý z manželů má právo veta a může navrhnout odklad těžkého rozhovoru na další den, kdy manželé nebudou po celém dni vyčerpaní. Nedoporučuje se řešit vážnější témata před jinými lidmi, a rozhodně ne před dětmi. Jestli jsou děti přece jen svědky naší "výměny názorů", měly by být i svědky našeho usmíření. Někteří manželé si zavedli pravidelný čas aspoň jednou za týden na rozhovor "mezi čtyřma očima" o čemkoli. Třeba i jako vyhrazený čas s nejvyšší prioritou v diáři.

Velmi důležitý je soulad mezi slovní a neverbální komunikací. Když mluvíme, samotná slova dávají jen 10 % informací. Tón hlasu přidá dalších 20 % a řeč těla, výraz tváře a gesta doplní až 70 % informací. Neverbální komunikace pramení z našeho podvědomí a těžko se ovládá. Jestli při mluvení tento soulad není, partner si může myslet, že ho klameme. Člověk víc věří neverbálním projevům než slovům. Zbytečně řekne muž, že se nezlobí, když se dívá zlostně. Zbytečně řekne, že se nic nestalo, když třískne dveřmi.

Spolehlivým barometrem našich manželství je způsob, jakým si spolu povídáme a kolik si spolu povídáme. Možná si ani neuvědomujeme, že některé naše komunikační zlozvyky můžou způsobovat druhému problémy. Nebo si chceme příjemně popovídat, ale pro chyby, kterých se v komunikaci dopustíme, se akorát pořádně pohádáme. O tom, jak neuctivé je skákání do řeči, není třeba hovořit. Ale co například takové jasnovidectví. Někteří se mylně domníváme, že víme úplně přesně, co druhý chce, co plánuje, co musí udělat bez toho, abychom o tom hovořili. Myslíme si, že ho už tak dobře známe, že za něj můžeme rozhodovat.

Ideální je, když si před nějakým plánováním nejdřív povídáme, a až potom se po vzájemné dohodě rozhodujeme. Jak skvělé by bylo, kdyby se někteří manželé přestali stydět za to, že umí říct větu: "Domluvím se s manželkou a potom se ozvu." Jak fantastické by bylo, kdyby některé manželky začaly důvěřovat manželům a nerozhodovaly za ně.

Další chybou v komunikaci bývá takzvané čtení myšlenek. V tomto případě si nesprávně domýšlím a očekávám, že ten druhý s jistotou ví, co chci, i když mu to neřeknu. O svých očekáváních si musíme upřímně povídat. A to i když se velmi dobře známe.

Velmi častým problémem při komunikaci v manželství je, že zatímco žena potřebuje být jen vyslyšena, muž se snaží vždy nabídnout řešení. Ženy denně vyprodukují kolem 20 000 slov a gest. Muži jen jednu třetinu, asi 7000. Jestli žena ještě nemá vyčerpaný svůj denní limit, muž ji svými radami jen zdržuje. Těžké je pro muže neradit ženě, když rady má. Muži, neřešme, stačí jen poslouchat. Jestli žena potřebuje radu nebo řešení, jasně o ně požádá. Neodpustitelným prohřeškem je shazování partnera v společnosti. Ironické poznámky či pohrdavé reakce na to, co řekl.

Pozor na zevšeobecňování slovy nikdy, vždycky, pořád... U obvinění se jim vyhýbejme: "Nikdy jsi mi nepomohl.", "Pořád chodíš pozdě." U pochvaly je třeba použít: "Ty si vždycky tak pozorný.", "Ještě nikdy si mě nezklamala."

Někdy, když jsme unavení, reagujeme podrážděně. Mezi podnětem a reakcí je vždy ještě chvilka, kdy se můžeme rozhodnout, jestli se ovládneme a budeme reagovat smířlivě nebo naštvaně. V této chvilce se rozhoduje o našem štěstí.

Tak jak je důležité umět mluvit, je stejně důležité i správně poslouchat. Poslouchejme i to, co náš partner neřekl slovy a co řekl mezi řádky.

Málokdy si uvědomujeme, že v komunikaci fungují takzvané filtry, které zkreslují vzájemné porozumění.

Takovými filtry jsou například nepozornost, citové rozpoložení, domněnky spojené s očekáváním, různé komunikační styly, sebeochrana nebo nedokonalá paměť.

V komunikaci musíme hledat způsoby, jak zkreslující filtry odstranit. Nejlépe tak, že svými slovy převyprávíme partnerovi, co jsme od něj právě slyšeli. Dáváme mu zpětnou vazbu. Snažíme se vžít do situace toho druhého.